Nevěřit reprodukcím

Proč? představa se stává něčím, co funguje docela dobře. Uloženo, uchopeno, pochopeno.
Co dál? Mizí potřeba vlastní zkušenosti. Oči přestanou toužit... není více překvapení...
Tááák....návod k použití...? (Honzík: "Stačí vzít do ruky tužtičku a kreslit...")
Fronta na obrazy, pochyby o umění jako takovém. (protože je zima a někdo tolik funí na krk, mexické vlny...)
A pak ...
Jediný obraz, jeho barvy, dech žijící stále, udělá cink a rozboří šuplíky v hlavě vytvořené a nudící se, prázdnota poznaných přebraných zkušeností, placatostí, zploštělostí je fuč. (nudná je chuť chleba s máslem a přece...)
Tolik dárků během hodiny, ach, díky Frído.